Anna-Marie Suková

Výklad jména

Anna je jméno pradávné, dá se říci z úsvitu lidského věku. Podle nejranější křesťanské tradice se tak jmenovala matka Panny Marie, proto se jméno často vykládalo z hebrejštiny, v níž "Channáh" znamená "milostná", "líbezná" (z naprosto stejného hebrejského základu je odvozováno - mnohem správněji - také jméno Hana). Avšak ve starých písemných památkách můžeme najít Annu i v kulturách tak odlišných, že o hebrejské jméno jít nemohlo. Snad vůbec nejstarší známou Annou je mladší sestra královny Didony, podle pověsti zakladatelky Kartága. Dido usilovala o lásku hrdiny Aenea, který u severoafrických břehů přistál při své cestě ze zničené Tróje do Itálie. Ačkoliv jí Anna pomáhala, snažila se Dido marně o Aeneovu trvalou náklonnost, slavný Trójan odplul a nešťastná královna se upálila na hranici. K zániku Tróje došlo patrně na začátku 12. století př. Kr., a i když je básnický popis událostí mnohem mladší, přesto je v něm jméno Anna situováno do této historicky nedozírné dálavy. Někteří badatelé pokládají proto Annu za jméno fénické. Známe je však také z ranných dějin Říma. Jedna z původních bohyň se jmenovala Anna Perena. Byl jí zasvěcen háj na levém břehu Tibery, kde se na její počest konala po staletí vždy 15. března veselá slavnost; věřilo se, že každý má před sebou tolik let života, kolik tu vypije pohárů vína. Podle římské pověsti šlo vlastně opět o Annu, sestru královny Didony. Tato dívka se prý za Aeneem vypravila až do Itálie a slavný hrdina ji přijal s láskou ve svém domě, ovšem jeho žena Lavinia, bez sebe žárlivostí, chystala vraždu. V noci se sestře zjevila Dido a prozradila ji okolní úklady. Anna se v zoufalství vrhla do řeky - bohové se však slitovali nad její krásou a proměnili ji v nesmrtelnou nymfu, vodní božstvo.
Historických osobností jménem Anna je tolik, že jen ze stručných charakteristik by vznikla kniha. Ani Anny z českých dějin nelze všechny jmenovat, avšak alespoň zmínku věnujme Anně Přemyslovně, dceři Václava II., manželce Jindřicha Korutanského v letech 1307 - 1310 českého krále; Anně Falcké a Anně Svídnické, druhé a třetí manželce císaře Karla IV. - a nakonec Anně Jagellovské, české královně a manželce Ferdinanda I., který byl roku 1526 českými stavy zvolen králem. Jak nás přesvědčují dobová svědectví, byla zvláště tato královna Anna v Čechách velmi ctěna a milována. Připomíná nám ji půvabná renesanční stavba - Letohrádek královny Anny v někdejších severních zahradách Pražského hradu.